Mrzí mě vše špatné co jsem provedla,
když ruka má se pozvedla.
I tak se dá omluvit všem,
kterým bolest působila jsem..
Dnes omlouvám se již naposled,
beru nůž studeny jako led.
Mé tepny pomalu hladí,
je příjemné jak ten nůž chladí..
Když zamyslím se na chvilku,
spatřím volající maminku.
Když uvidí mě tady spát,
nebude se o mě už tak moc bát..
V krvi když tu budu ležet,
nevim co ji bude v hlavně běžet.
Cela ušpiněna krvi,
co mě trápilo zřejmě neví.
Beru nůž a mířím k žíle,
od smrti mě dělí už jen chvíle.
Smrti sem se nikdy nebála,
první kapka krve pomalu spadla..
Splnil se mi můj největší sen,
zemřít..zemřít …chci jen!!
Je to moje osvobozeni,
nikdo komu na mě zaleží už není..
Ještě jedno říznutí už naposled,
mé tělo chladne jako led.
Krvácím,teď už opravdu hodně,
tuhle báseň píšu tobě..
Naposled se podivu na ten hnusný svět,
který mi nikdy nepřipadal jak pestrobarevný květ.
Ted tu ležím v kaluži krve..
to co jsem chtěla to taky bude..
Ať už je po mne...rychle...honem!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj, je to krásná a procítěná báseň.. Je psaná od srdce.. Je to z Tvého srdce?
nádhera krása
(milan, 5. 10. 2011 16:07)ten gdo dokázal tohle složit ten byl frajer je to krásné nigdi sem nečetl nic tak procíteneho a nadherného !
to je hnus!!!!!!!!!!!!
(ivana, 21. 9. 2011 20:03)ten kdo tu basen psal musi byt velký magor.otřesná básen.jsi blázen!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Je to super
(stana, 25. 10. 2011 4:15)